O princezně, která jen kreslila kočky

DRAMATICKÁ VÝCHOVA A ŠKOLA DIVADELNÍ IMPROVIZACE

O princezně, která jen kreslila kočky

Zkrácený zápis improvizace s Aničkou N. pro děti z družiny z první třídy.

Byla jednou jedna princezna. Ta princezna chodila do školy, stejně jako ostatní děti, ale vůbec ji to v té škole nebavilo. Nebavilo se ji učit psát, ani počíat. Už vůbec ji nebavilo sedět celé dopoledne na židli v lavici. Jediné, co ji bavilo, bylo kreslení kočky. Namalovala snad už tisíce obrázků koček. Možná to bylo i proto, že doma žádnou kočku neměla. Její maminka, královna, totiž měla na kočky alergii.

Jednoho dne našla princezna roztomilé koťátko. Koťátko bylo úplně samotné, snad se někde ztratilo. Princezna se rozhodla, že koťátko odnese domů a tajně se o něj bude starat. Dala si ho do školní tašky a utíkala na zámek. Jenže dřív, než ho stačila pronést do své komnaty ji zastavila maminka. Chtěla vidět žákovskou knížku. Princezna se zdráhala, ale když její taška začala mňoukat, musela s pravdou ven. Královna se rozčílila a chtěla, aby princezna kotě hned odnesla. Princezna se jí snažila přesvědčit, aby si kotě mohla nechat. Dokonce ho dala mamince do náručí, aby si maminka uvědomila, jak je kotě úžasné zvířátko, zvlášť, když si ji pohladí. Maminka se najednou začala nafukovat, a pak pšíkla. Pšíkla tak mocně, že ji i koťátkem vystřelilo ven z okna jako dělovou kouli a princezna viděla, jak maminka i koťátkem mizí daleko za obzorem.

Princezna byla smutná. Nechtěla maminku takhle vystřelit z okna a koťátko také ne. Rozhodla se jí hledat. Od dětí jsme se dozvěděli, že maminka doleťěla až do Egypta. Princezna se dozvěděla, že maminka je někde v Egyptě. Jenže, protože ve škole nikdy nedávala pozor, tak nevěděla, kde Egypt je. Lidi ji poradili, že musí sledovat značky s nápisem Egypt. Jenže princezna neuměla číst. Také ji řekli, kolik kroků musí ujít, aby do Egypta došla. Jenže princezna neuměla ani počítat. Došla tedy za panem učitelem do školy a požádala ho, aby ji naučil číst a počítat. Pan učitel ji to naučil (děti v roli učitelů) a princezna mohla vyrazit.

Po cestě princezna narazila na draka, kterého nějak přelstila a nakonec došla až do Egypta za maminkou. Maminka měla radost a to hned ze dvou důvodů. Jednak se viděla s milovanou dcerou a druhak se dozvěděla, že princezna se naučila číst a počítat. A s koťátkem do také dobře dopadlo. Jak maminka tak mocně pšíkla, tak vypšíkla svoji alergii a koťátko mohlo zůstat u princezny.

Tahle improvizace se mi opravdu líbila. Děti byly zcela ponořené do příběhu, bezprostředně reagovaly, celé to bylo asi na tři čtvrtě hodiny. Myslím, že děti byly spokojené, protože to dobře dopadlo. Přišlo jim vtipné, že se princezna nechce učit a kreslí kočky. Vnitřně s tím ale nesouhlasily. Bylo vidět, jak jsou rádi, že princezna se chce naučit číst, psát a počítat, a dokonce v tom už mohli být nápomocné (hrálo se v prosinci, už za sebou měly čtyři měsíce výuky).
A mě se tam objevilo mé oblíbené téma – děti se nejrychleji vše naučí ve chvíli, kdy to skutečně potřebují. Neučí se něco jen tak do zásoby, ale učí se něco, co rovnou využijí. Prostě dobrá improvizace 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *