Řidič autobusu ze Sopaky

DRAMATICKÁ VÝCHOVA A ŠKOLA DIVADELNÍ IMPROVIZACE

Řidič autobusu ze Sopaky

Řidič a jeho fotograf – dospěláci (Marek, Lucie, Jára)

Byl jeden řidič autobusu, který stále jezdil s tou samou linkou, den co den, pořád tytéž časy, pořád ti samí lidé. Jednoho dne stál na zástávce v městečku Sopaka fotograf, který si vyfotil řidičův autobus. Řidiče to lehce překvapilo, ale nevěnoval tomu větší pozornost. Druhý den se to opakovalo, třetí, čtvrtý… Po týdnu to už začalo řidičovi pořádně vrtat hlavou. Rozhodl se, že něco udělá. Učesal si pěšinku na druhou stranu. Možná to byl jen pocit, ale zdálo se mu, že fotograf na změnu zareagoval. Druhý den se zkusil neoholit, třetí den si dal obráceně čepici, čtvrtý den si nechal knírek. Každý den vyrazil na trasu s menší obměnou. Nakonec se z toho stala milá posedlost. Neměl děti, ale jeho sestra, švagr a rodiče ho v jeho novém zájmu podporovali. K Vánocům a narozeninám dostával převleky indiánů, zvířat a filmových postav.
Jednoho dne, zrovna když řídil v kostýmu Tarzana, přijel do Sopaky, ale fotograf nikde. Řidič nevěděl, co má dělat. Vystoupil z autobusu a čekal. Nikdo z cestujících si ho neodvážil vyrušit. Všichni věděli, co se stalo. Jen jedna paní, která jela trasu poprvé, se začala dožadovat svých práv. Ostatní ji rychle umlčeli. Řidič seděl venku na obrubníku a čekal. V tu k němu přišla jedna žena ze Sopaky. Zeptala se ho, jestli pro něj může něco udělat. Požádal ji, jestli by ho nemohla vyfotit, jak jede s autobusem. Žena souhlasila. Řidič si vlezl do autobusu a žena ho vyfotila. Řidič ji požádal, jestli, kdyby náhodou jeho fotograf opět nepřišel, jestli by tam nemohla počkat. Na zítřejší den má opravdu pěkný převlek, byla by škoda to nevyfotit. Žena souhlasila.
Druhý den fotograf nepřišel, ale žena ano. Vyfotila autobus a vše pokračovalo ve stejných kolejích další dva roky. Jednou potřebovala jet žena někam, kam jel i autubus. Vyfotila ho, nastoupila a jela až na konečnou. Autobusák ji požádal, jestli by se nemohl podívat na nějaké fotky autobusu. Žádnou z těch fotek dosud neviděl. Žena mu ukázala fotky. Autobusák na ně nevěřícně zíral. Zjistil, že odlesku světla není v autobuse vůbec vidět. Ten fotograf a později i žena fotografovali pouze autobus. Řidič se zarmouceně podíval na svůj převlek Tarzana. Všechno pro co žil najednou ztratilo smysl. Požádal ženu, aby ho vyfotila úplně naposledy. Vzal si záchranné kladívko, rozbil jím přední sklo a sedl si za volant. Žena ho vyfotila. Autobusák se podíval na fotku a usmál se. Poté vystoupil z autobusu a odešel pryč. Odešel pryč a začal hledat nový smysl života.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *