IMPROVIZACE JE CESTA

CESTA K PŘÁTELSTVÍ

Jsme společenství tvůrčích lidí.
Pravidelně se scházíme ve skupinách od pěti do deseti lidí, „hrajeme si“, učíme se improvizovat, poznáváme se a hledáme si k sobě cestu. Někdo je s námi rok, jiný odnepaměti.

CESTA K PŘÍBĚHŮM

Jsme vypravěči příběhů.
Příběhy jsou v nás a my se je učíme vyprávět.
Rádi se u toho zasmějeme, ale nebojíme se zvážnět a jít do hloubky.

CESTA K OSOBNÍ I TVŮRČÍ SVOBODĚ

Improvizace je cesta ke svobodnému a tvůrčímu myšlení.
Rádi se zbavujeme osobních stereotypů, automatického myšlení a vyjetých kolejí.
Zároveň si nastavujeme pravidla, abychom se při hledání naší svobody neztratili a neohrozili ostatní.

CESTA K SEBEPOZNÁNÍ

Naším největším cílem je sebepoznání. Při našich činnostech objevujeme sami sebe. Některé objevy jsou radostné, jiné bolestné, ale když jim dáme příležitost, mohou nás posunout o kousek dál.

PILÍŘE DIVADELNÍ IMPROVIZACE

KREATIVITA

Zajímavé nápady  jsou všude kolem nás. Učíme se je hledat a kreativně zpracovávat. Trénujeme představivost jakoby byla svalem.
Učím se pro život:
Nebojím se neotřelých nápadů, ale vím, že svůj půvab má i všední situace a rutina. 

SPOLUPRÁCE

Předmětem našeho zájmu je společná hra. Aby fungovala, je důležité spolupracovat a vyladit se na sebe.
Učím se pro život:
Vnímám druhého a vím, že on vnímá mě. Dokážeme se na sebe spolehnout.

KOMUNIKACE

Nejde jen o to, něco říct. Učíme se sdělit myšlentku, být „na příjmu“ a vnímat co se děje na verbální i neverbální úrovni.
Učím se pro život:
Neostýchám se sdělit svůj nápad a názor, dokážu slyšet ostatní.

KONCENTRACE

Ve chvíli, kdy hráč začne při improvizaci myslet na cokoliv jiného než na hru samotnou, hra se zadrhne. Proto se učíme koncentrovat na přítomný okamžik. Hrajeme tady a teď.
Učím se pro život:
Vím kdo jsem, kde jsem a co dělám.
Nenechám se rozhodit. Ve chvíli, kdy je to zapotřebí, dokážu nemyslet na to, co mě v minulosti potkalo, nebo na to, co mě v budoucnu čeká.
Umím se soustředit na to, co je důležité.
Vidím věci takové, jako jsou.