VÁNOČNÍ PŘÍBĚH O ZÁPYTLOUNOVI
Strukturované drama. Zápytloun je skřet, který v životě nic nedostal k Vánocům. Tolik ho to štve, že se rozhodne zkazit Vánoce všem dětem.
PRAVIDLA
Učitel čte příběh o Zápytlounovi. Čtení vždy na chvíli přeruší a děti plní předepsané úkoly.
VÁNOČNÍ PŘÍBĚH O ZÁPYTLOUNOVI
„Kam jdeš?“ zeptal se skřet Zápytloun svého syna.
Malý Zápytloun pokrčil rameny. „Někam ven.“
Maminka Zápytlounová narazila skřítkovi na hlavu huňatou čepici. „Nechoď k vodě, ať se neutopíš.“
„A hlavně nechoď mezi lidi,“ napomenul otec Zápytloun svého syna. „
Jenže voda a lidi, to bylo právě to, co skřítka Zápytlouna zajímalo nejvíce. Dokonce se seznámil s převozníkem, který ho převážel na druhý břeh do Libčic. Kdyby se to jeho rodiče dozvěděli, nepustili by ho z jeskyně ani na krok. Ale že to nevěděli, šel malý Zápytloun rovnou za převozníkem.
Když ho převozník uviděl, podivil se. „Proč nejsi doma s rodiči? Vždyť dnes je přece Štědrý den!“
Malý Zápytloun zase jen pokrčil rameny. Nevěděl, co je Štědrý den, nebo nějaký Ježíšek, protože skřítci a skřeti vánoce neslaví.
Na Libčickém břehu vystoupil z lodi a vydal se na obvyklou tajnou výpravu mezi domy. Toho dne se však nemusel skrývat, protože ulice byli pusté a prázdné. Malý Zápytloun nahlédl zvědavě do jednoho z domů.
Uvnitř domu stál nazdobený stromeček. U stolu seděla svátečně oblečená rodina a smála se něčemu, co říkala malá holka. Když dojedli, tatínek zvážněl a zvedl ukazovák. Rodina se zvedla a šla do vedlejší místnosti. Zápytloun zvědavě přešel k vedlejšímu oknu. Maminka se usmívala a děti se snažili dívat skrz klíčovou dírku do kuchyně. Náhle se ozval zvonek. Kluk rychle otevřel dveře a vrhl se ke stromku, kde se objevily zabalené krabice. Děti jednu po druhé otvíraly a vytahovaly z nich samé krásné věci.
ÚKOL: Zahrajeme si na vánoce u této rodiny. Já vám nyní budu říkat, kdo jaký dárek dostal a vy budete dohromady hrát obdarovaného. Jako prvního zahrajete kluka, který dostal hokejku. Pěkně ji rozbalte a vyzkoušejte. Následuje: Dívka – panenka, Máma – šátek, Táta – pantofle, dívka – princeznovské šaty, Kluk – světelný meč, společně – tablet na hraní, o který se poperou.
Zápytloun se zamyšleně vrátil k převozníkovi a pověděl mu, co viděl.
„To jsou Vánoce Zápytloune. Do každého domu přijde Ježíšek a nadělí lidem dárky,“ vysvětlil převozník.
“Jaký Ježíšek? Jaké dárky?”
Převozník Zápytlounovi vše pěkně vysvětlil a poté ho poslal domů.
O rok později neponechal Zápytloun nic náhodě. Uříznul v lese malý smrček a nazdobil ho barevnými sklíčky, které po celý rok poctivě sbíral.
Stromek byl nádherný a Zápytloun nadšeně zatleskal. Poté odvedl nic netušící rodiče do vedlejší sluje a čekal na cinkání zvonečku. Čekal minutu, čekal hodinu, čekal celou noc. Marně. Ježíšek nepřišel. Zklamaný Zápytloun vyhodil stromek zpátky do lesa.
ÚKOL: Zahrajte naštvaného Zápytlouna, který vyhazuje stromeček ze své sluje. Nejdřív je naštvaný, vztek ale přejde do smutku. Hrají všichni najednou. Nakonec řekne každé dítě samo za sebe to, co by řekl Zápytloun.
Jeden rok postrčil druhý, druhý třetí a za pár let vyrostl z malého skřítka Zápytlouna dospělý skřet.
Čekání na Ježíška vzdal. Smutek ho opustil, ale nahradil ho vztek, který vrcholil vždy na štědrý den.
Jedny Vánoce byl Zápytlounův vztek tak veliký, že došel ke strašnému rozhodnutí. Když nechodí Ježíšek k němu, nebude chodit k nikomu. Pěkně si na něj počká, chytne ho a zavře ho do skříně. Škodolibá radost mu hned zvedla náladu. Navštívil převozníka a nadšeně mu svěřil svůj plán.
Převozník měl radost, že vidí Zápytlouna opět šťastného, ale důvod jeho radosti mu přikreslil na čele pár vrásek.
Potřeboval se s někým poradit. Ale s kým? uvažoval. Když máš starosti, měl bys jít za starostou, napadlo ho. Starosta Zápytlouna vyslechl, ale místo odpovědi jen máchl rukou.
„Víš převozníku, co já mám jiných důležitějších starostí? A ty mě tu budeš zdržovat s nějakým skřetem. Promiň, ale na takovéhle maličkosti nemám čas.“
ÚKOL: Děti hrajou starostu, který nemá čas. Učitel je v roli převozníka, dojde vždy k jednomu dítěti, chce mu říct svůj problém, ale starosta ho odbude, protože se věnuje něčemu podstatnějšímu (telefonuje, píše na počítači, pije kafe…)
Převozník se nevzdal. Musím jít za někým, kdo je chytrý a zároveň mu nebude jedno, že děti budou smutné, když Ježíšek nepřijde. „Učitel!“ zavolal své vnuknutí tak nahlas, až si starostova asistentka polila čajem svou čistě nažehlenou halenku.
Neváhal a šel rovnou do školy, kde pan učitel dětem zrovna vysvětloval matematické příklady. Učitel si převozníka prohlédl, chvíli přemýšlel a nakonec pronesl.
„Nezlobte se na mě převozníku. Já jsem učená osoba a jako taková učená osoba vám musím říct, že skřet je pohádková bytost a jako taková neexistuje. Je velmi pravděpodobné, že jste ve svém věku stižen stařeckým blázněním a skřet je výplod vašeho chorého mozku.“
Převozník na učitele vytřeštil oči. „Ale já nejsem blázen! Blázen vypadá jinak!”
ÚKOL: Děti hrají, jak si představují blázna. Postupně udělají tři živé obrazy.
„Promiňte,“ omluvil se učitel. „Opravu nevypadáte jako blázen. Nechtěl jsem vás urazit. Nyní však musím pokračovat ve výuce. Nashledanou.“
Převozník šel zklamaně zpět k řece. Celý zbytek dopoledne proseděl na své lodi a přemýšlel, co dál. Po obědě uslyšel dětské hlasy a zanedlouho se objevila celá třída.
„My vám věříme, pane převozníku a máme plán! Půjdeme za Zápytlounem a společně s ním oslavíme Vánoce. Určitě pak Ježíška nechá na pokoji. Jen nám musíte ukázat. Kde Zápytlouna najdeme!“ řekl za ostatní děto jeden z kluků.
„To je skvělé!“ zaradoval se převozník. “Ale jak s ním oslavíte Vánoce?”
“Vzali jsme mu různé dárky a taky mu zazpíváme koledy!”
ÚKOL: Učitel děti upozorní, že Zápytloun má pořádný vztek a může je i pokousat. Bude proto lepší, když se dopředu domluví, jakou koledu mu zazpívají. Navíc každý dostane za úkol vymyslet, jaký předá Zápytlounovi imaginární dárek.Také se určí jedno z dětí, kterému ostatní důvěřují, že dokáže zachovat klid, i když budou ostatní panikařit a připomene všem, co mají udělat. Nejdřív zazpívat písničku, poté předat dárky.
„Nasedněte si,” řekl převozník. Děti nastoupily do lodi, převozník je převezl na druhý břeh a dovedl je k ústí Zápytlounovi jeskyně. Významně se na ně podíval a zvedl prst. „Jste úplně první lidé, kteří kdy navštíví skřetí obydlí. Ani já jsem tam nikdy nebyl. Buďte opatrní, nevím, co vás tam čeká.”
Děti se začaly, jedno po druhém, soukat do nevelkého otvoru. Skřetí chodba byla úzká a vlhká.
ÚKOL: Děti jdou za učitelem, který zadává, jak cesta vypadá. Shýbne se tam, kde nízký strop, občas se musí plazit. Jinde bude chodba úzká, někde bude nutné skákat po kamenech, aby nikdo nespadl do podzemní říčky. Nelze vyloučit, že po cestě narazí na nějaké myši, krtky, nebo žížaly. Tu a tam se někdo bouchne do hlavy atd.ÚKOL:Co vidí děti v jeskyni. Děti chodí po prostoru a ukazují různé věci, které má Zápytloun v jeskyni schované. Je-li to možné, zahrají s nimi krátkou scénku (na pár vteřin).
ÚKOL: Zklidnit Zápytlouna. Během prohlídky jeskyně vlítne učitel do jeskyně v roli Zápytlouna. Začne na děti řvát, co tam dělají atd. Děti obvykle začnou panikařit, pak si ale vzpomenou, že mají zazpívat koledu a předat dárky. Když ne, mrkne učit významně na toho, kdo má přivést ostatní ke klidu.Děti zazpívají a předají dárky, učitel dárky komentuje a hraje si s nimi.
Zápytloun nakonec Ježíška neunesl. Skamarádil se s dětmi a společně si slíbili, že se budou navštěvovat každé Vánoce.
ZDROJ
Jaroslav Hejnic, přibližně v roce 2015