ODPOUŠTĚCÍ VYBÍJENÁ

Vybití se vracejí do hry po krátké pantomimě a reakci na ni.

PRAVIDLA

Vybíjená všichni proti všem. Hraje se s více míčky, se kterými se nesmí chodit.
Ve chvíli, kdy je hráč vybitý jde na shromaždiště vybitých, na kterém probíhá odpouštění.
Odpouštění:
– Hráč, který je vybitý si stoupne na šátek a vymyslí si krátkou pantomimu, ze které je patrné, co učinil a za co se omlouvá. Hráč „mim“ čeká na „dvojku“, tj. dalšího vybitého, kterému zahraje svou omluvu. Dvojka naštvaně slovně reaguje na pantomimu. Například: To je mi jedno, žes měl žízeň, tu colu jsem si koupil já. Mim přestane být mimem, přijme scénku a omlouvá se např: „Promiň, já myslel, žes mi ji tu nechal, že ji už nebudeš, když teď hubneš.“ Dvojka nakonec omluvu přijme, oba si podají ruce a vrací se oba do hry.
Je možné, že „dvojka“ pochopí pantomimu jinak, než ji „mim“ zamýšlel. V tu chvíli se musí mim přizpůsobit dvojce.

Hru jsem využil jako přípravu na kategorii „dabovaná“. Hráč se snaží zachytit, co druhý sděluje, ale pro začátek má čas na reakci, nemusí reagovat v ten samý moment.
Dále se při vysvětlování pozastavíme u principu odmítání. Někdy se stane, že v rámci role potřebujeme něco odmítnout – negativista nebude na vše nadšeně říkat ano, ale když potřebujeme děj posunout, tak je výhodné nakonec přistoupit na nabídku hry. Například ve šmoulech byl Mrzout, který vše negoval. Jeho negování ale většinou působilo jenom jako hláška, do děje příliš nezasahoval, ostatní šmoulové ho prostě nechali být a posunovali děj dál.