DOVEĎ KRÁLE NA HRAD

Král přišel v bitvě o zrak. Jeho vojáci ho odvádějí z bojiště zpět na jeho hrad.

PRAVIDLA

  • Děti rozdělíme na dvě královská vojska. Každého vojsko si vybere svého krále. Královi zavážeme oči.
  • Vojska musí dovést svého krále na jeho hrad a usadit ho trůn (na židli, pařez…).
  • Problém je v tom, že krále se nesmí nikdo dotknout, a to ani jeho vlastní lidi. Krále proto jeho lidi navigují pouze hlasem. Starší mají pravidlo, že navigátor nesmí stát před králem, nebo zemře.
  • Ani jeden král nemůže jít přímo, ale musí absolvovat vytyčenou trasu – přejít přes šátky na zemi, něco podlézt, přelézt atd. Na každé zastávce musí tým ohlásit, že král prošel kontrolní stanoviště.
    – Na trase krále čeká i několik „nebezpečí“, díky nimž mohou přijít o život – například červené šátky na zemi, nesmí se dotknout provazu při podlézání, shodit poleno při přelézání atd. Když se král dotkne „nebezpečí“, umírá a hra končí.
    – Oba králové mají stejnou trasu, ale jdou proti sobě. To znamená, že král se vrací zpět z hradu svého nepřítele na svůj vlastní hrad. Když se na trase setkají, nic se jim nestane.
  • Vojáci proti sobě mohou bojovat – házejí po sobě pěnové míčky. Voják, který přijde o život, musí dojít na určené území, tam splnit úkol a teprve poté se může vrátit zpět do hry.
  • Vyhrává buď vojsko, které jako první usadí svého krále na trůn, nebo vojsko, jehož král nezemřel na žádné překážce.

POZNÁMKA

Hru jsem zařadil v rámci lekce improvizace, na hře demonstrujeme hned několik principů.
Král je po celou dobu hlavní postava, o kterou se musí hráči starat. Ve chvíli, kdy se nechají strhnout bojem s nepřítelem (vlastní hrou), tak jejich král zůstává osamocen a neví, kudy pokračovat. Hráč by si měl zapamatovat – stále vím, kdo je hlavní postava a o kom ten příběh je.
Kromě toho si musí hráči hlídat to, aby nestáli před králem (v divadle – aby ho nekryli).
Dalším úkolem je hlásit kontrolní stanoviště, které král prochází. Tím trénují, že i když jsou plně ponoření do hry, tak stále musí myslet na toho, kdo je mimo hru, tj. musí myslet na diváka. Přesná instrukce zní: musíte se mnou opravdu navázat kontakt a počkat si na mojí odpověď. To, že někdo zakřičí „Král stojí na šátku“ nestačí. Třeba se budu zrovna zabývat tím, že někomu kontroluji trest a nevšimnu toho. Dokud spolu nenavážeme alespoň oční kontakt, tak o vás nevím. Poučení pro divadlo: Můžu mít pocit, že všichni rozumí tomu co dělám, a všichni mě sledují. Není ale vyloučené, že divák zrovna sleduje něco úplně jiného. Musím si získat jeho pozornost.